Everybody knows, how I look like. But only few people know, who I am.

22. ledna 2014 v 13:44 | Helen |  Helen

Další článek na přání - od Aimee Skellington - na téma 'Já'.













Začnu od začátku. Narodila jsem se 12. 3. 1998. Ten den byl čtvrtek, narodila jsem se na kraji našeho města v, teď už bývalé, porodnici, i když jsem se měla narodit v nové. Narodila jsem se měsíc po termínu, takže se výstavba nové porodnice o hodně protáhla.
Narodila jsem se během dvou hodin. A probrečela jsem stovky hodin. Prý jsem brečela pořád, jen když foukal větrák na mojí postýlku, tak jsem byla v klidu. Ale když je v pokoji nastavená teplota, přestane hřát a hučet. A v tu chvíli jsem se okamžitě probudila a začala brečet. Měli ze mě radost. Obzvláště táta. Z jeho strany jsem byla nechtěná. Ze strany celé jeho rodiny. Rodina F. byla zvyklá na jedináčky. Já byla druhorozená. Nezajímala jsem je. Dávali mi to dost najevo, ale já si to uvědomila teprve před rokem. V sedmi letech můj táta zemřel na infarkt. Lépe řečeno na kardiomyopatii. Nemoc, kterou mám i já. Jinou formu.
Když jsem chodila do školky, měla jsem dvě kamarádky. Jedna, Mirka, byla magor, doslova magor. Pořád brečela, a když jsem s ní nechtěla jít na procházku 'za ručičku' začala mě mlátit, kopat, rvát vlasy. A kradla mi věci. Mockrát jsem to řekla učitelce, nikdy jí to nezajímalo. Odbyla mě větou 'Vždyť jste nejlepší kamarádky, nic takovýho by neudělala' a přitom se to stalo dva metry od ní.
A druhá kamarádka, Nikola, se mě spíše bála, než že by mě měla ráda. Nechápu proč, ani nevím, jak jsem se s nimi skamarádila.
Asi jsem zlá, ale milovala jsem, jak jsem měla nad Mirkou ve škole navrch. Ona byla jedna z těch, kdo se bojí při hodině promluvit a i v devítce se rozbrečí a nikdo se s ní nebaví. já byla pravý opak. I tak jsem na ní ale byla hodná a pomáhala jsem jí. To jsem celá já.
První stupeň na základní škole. Do druhé třídy jsem měla za třídní svojí mamku. Dávala mi to docela sežrat. Na mojí ségru byla hrozně moc hodná a na mě se ani neusmála, nevyvolávala mě, ignorovala mě, byla na mě nepříjemná. A co mi ubližovalo nejvíc - a teď mě ta vzpomínka i rozbrečela - bylo, když se mamka objímala se všema holkama ve třídě. Jenom, když jsem k ní přišla já, tak mě naprosto ignorovala a odstrkovala mě, aby mohla obejmout Kristýnku a Verunku a Dominičku. Bože! Jak mě to ničilo. A ničí.
Od třetí třídy jsme měli nového třídního. Nenáviděla jsem ho. On mě miloval. Doslova. Niky si nic nezkusil, ale být s ním každý den po škole samotná ve třídě a poslouchat jeho kecy nebylo příjemný. Vážně ne.
Pak přišel druhý stupeň. Milovala jsem ho. Připadala jsem si konečně důležitá. Učení jsem zvládala bez problémů, učitelé mě měli rádi a byli na mě hodní. Dost mi to chybí.
Na češtinu jsme měli úžasnýho učitele. Měl mě rád, hodně jsme si rozuměli, pořád jsme se spolu bavili a smáli se. Achjo. Když za ním teď přijdu na základku, chybí málo, aby mi to ještě nezačal vyčítat. A pak tam byla moje nejoblíbenější učitelka na matiku a fyziku. To je ten nejhodnější člověk, jakého znám. Mám jí hrozně moc ráda a byla jsem strašně ráda, že jsem jí na začátku prosince na základce konečně našla! Její syn před rokem skočil do vody a porušil si míchu. Je mu 20 a je na vozíku. Je mi jí hrozně líto, ale příšerně moc jí obdivuju za to, jak to zvládá. Klidně se se mnou o něm bavila a pořád se usmívala a nedala nic znát. Na konci roku jsem jí napsala dopis. Mluvit moc neumím, psát ano. Dokážu napsat všechno, co bych chtěla říct, ale při mluvení jsem nervózní. Neumím svoje city dávat najevo. Ale bylo hrozně hezký vidět, jak se usmívá a jakou jí to udělalo radost.
Abych nezapomněla na svou první lásku. Seznámili jsme se 10. 10. 2011. On ten den začal chodit s mojí kamarádkou. Po třetí. Vydrželo jim to měsíc. Po třetí, měsíc. On byl zamilovaný do , já do něj. Ale nevyšlo nám to. Našel si gymplačku a já se trápila další 3 měsíce zamilovaností. Před hlavní prázdniny jsme se neviděli. A přes ty prázdniny jsem se hrozně změnila. Naučila jsem se, jak se pořádně malovat, česat, oblíkat. A když mě v Září viděl jít k jeho škole, koukal n mě s otevřenou pusou a dokonce mě i objal. Jak mi to chybí. Myslím on, ne ta láska. V Dubnu 2013 jsme si hrozně moc rozuměli. Znovu. Viděli jsme se skoro denně, jednou na mě dokonce čekal před školou, což nikdy jindy neudělal! V tu dobu ho obtěžovala jedna 'kamarádka' - ne, jenom mě využívala, protože znám tak neuvěřitelně úžasnýho a sexy kluka, jako je on. To musím říct, i když jsem šťastně zadaná! - totálně se do něj zamilovala, i když ho nikdy neviděla a jejich plány, že u něj přespí, i když bydlí na druhý straně republiky, mě dost rozesmávali. Ona mu nebyla ukradená, měl jí rád, ale nic k ní necítil. A tak se k ní nejdřív choval, jako by to opětoval a pomalinku jí dával najevo, že nic nebude. A to se vykašlala i na mě. I když jsem ho nemilovala, žárlila jsem, vážně. No co, byla jsem deváťačka, nešťastná, nepolíbená. Kdo by se divil? Byl moje první láska.
No a i naše přátelství je vlastně pryč. Plánovali jsme, jak spolu strávíme celý prázdniny. Byly to hlavně JEHO plány! A víte co? Viděla jsem ho jednou. Když se vedl za ruku se svojí současnou holkou a usmíval se tak šťastně, jako když byl se mnou. A zrovna v tu chvíli, kdy jsem ho viděla, o mně prý mluvil. Náhoda, že? O prázdninách jsme si hodně psali. Slíbila jsem mu, že o něm napíšu příběh. Napsala jsem. Šíleně se mu líbil. Poprvé mi řekl, že mě má rád. Dlouho jsem si na to nevzpomněla.
V Září, když jsem si našla 'prvního kluka' jsem mu to šťastná psala. Psala jsem 'Ondíku, mám hocha!:D:)))))' a on na to 'Jo?:)) Já mám hošku:D' a psali jsme si jako dřív dlouho do noci.
A pak to přišlo. Dva měsíce mi neodepisoval. Já si mezitím prošla rozchodem a našla si nového 'hocha'. Asi o 3 týdny později jsme se potkali. Sedli si vedle nás ve Foru. Já jsem se s ní, s jeho holkou, seznámila s úsměvem, když jsem představila kluky, oba se zatvářili naštvaně a smutně zároveň. Oba mě milovali, jeden z nich mě pořád miluje a doufám, že navždy bude, a já tam tak seděla a neměla sílu podívat se jeho holce do očí.
Uplynuli 3 měsíce.
A my si poprvé za tu dobu psali. Prožívá se svou holkou totéž, co já. Pravoulásku. Ale také se hádají, protože jsou pořád spolu. Snažila jsem se mu pomoct. A pomohla. Napsal mi 'Děkuju, Helčíku:) Vždycky mi pomůžeš:)!' Měla jsem z toho radost. I přesto všechno je to můj skvělý kamarád a my si ohromně rozumíme.
A právě to vyprovokovalo naši nejhorší hádku s Petrem od začátku našeho vztahu. Nechci to psát veřejně. Pár lidí to ví, pokud to chcete vědět, tak mi napište na Facebook. Možná by mi pomohlo se někomu vypsat.
Už je to zase v pohodě, ale tohle mu jen tak neodpustím, nemůžu. Nikdy mi totiž nikdo neublížil tak moc, jako on ten den, tu noc.
Poznamenalo nás to. Moje mamka mi řekla, ať jí nechodí na oči, že by ho jinak asi zabila. Bylo to hodně zlý.
V autobuse se mi málem rozbrečel. Ani jeden z nás celou noc nespal, já měla horečku, on ve škole zvracel.
A to bylo teď, v pondělí. Utíká to od tý hádky hrozně pomalu. V Sobotu slavíme tři měsíce a dva dny na to se málem rozejdeme.
V Pátek jsem byla na očkování proti rakovině děložního čípku. Dost jsem se bála. Ne injekce. Teda ne moc. Ale z toho, jak mi pak bude. Holkám bylo hrozně zle. Mě jenom příšerně bolí ruka a jsem furt unavená. Víte, co na tom bylo krásný? Byl tam se mnou Petr. Viděl se s mojí mamkou. Zvládnul to a pak se o mě staral tu hodinku, co jsme spolu byli, než jsem odjela na chatu. To bylo vážně krásný. Jsem mu za to vděčná.
Bohužel, nevím, co mě čeká zítra, za týden, za rok, za dvacet let. Fin. Pokračování příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 A. | Web | 22. ledna 2014 v 15:57 | Reagovat

Bože, já takový články miluju!!! :-) a hlavně ty tvoje.
S Péťou vám to určitě vydrží a jestli se potřebuješ ještě vypsat, napiš mi!!:-*

2 Kája | Web | 22. ledna 2014 v 17:29 | Reagovat

Nádherně si to sepsala, i když je to delší, tak mně to nevadí a ráda jsem si to přečetla až do konce :)

Na očkování proti rakovině děložního čípku jsem byla loňský rok. Bolela mě jen příšerně ruka, ale jinak jsem žádné obtíže neměla. Nesla jsem to takhle celé ty tři injekce.

3 Aimee Skellington | Web | 22. ledna 2014 v 19:10 | Reagovat

Teda jsem fakt moc ráda, že jsi to všechno kvůli mě napsala :-*. Jsi moje zlatíčko a vím, že ani jedna to nemáme lehký, takže se drž a pokud se ti bude chtít, napiš mi o té hádce, vím, že jsi minule nechtěla :)

A očkování jsem nevyužila, i když mi ho paní doktorka nabízela, protože jsem byla tak dlouho zdrženlivá a držela si všechny od těla, ale dobrovolně do mě může píchat jen Ditka s tetovacím strojkem a Kuba! :D

4 amy-rose | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 14:27 | Reagovat

strašně krásný článke, helů:))
hrozně ráda je čtu, určitě napiš podobných víc:3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama